Pondělky jsou vždy náročné, ale občas mám pocit, že se mi snaží naprosto nekompromisně podlomit kolena. Dnešní den přitom začal tak pěkně, probuzením v jednu ráno. To je tak, když mají všichni vaši sousedé malé děti a rozhodnou se, že nejlepší způsob jak reagovat na dětský vztek, je nechat ho pořádně vyřvat. No neznám lepší budíček :D

Ale nebudu jen negativní. Ráno, už v 6 hodin, bylo krásně světlo a vypadalo to, že bude skvělý den. Nechápu, že už fakt, že v pondělí ráno krásně svítí slunko s já mám úsměv na tváři, mě netrkl a já si neuvědomila, že pondělky prostě pohodový nejsou. A tak jsem se celý den v práci vztekala nad rozpočtem, abych pak stejně zjistila, že hold nejsem tak dobrá a nezvládnu vše sama, bez pomoci ( to já totiž tak dělám, jsem přeci vševěd a nerada se někoho ptám a tím mu dokazuji svojí neznalost :D ).

Ráno, to ještě pozitivní, jsem byla také plná odhodlání, jak si pěkně odpoledne zacvičím. Dám si pořádně po víkendu do těla, když už to za ten měsíc chození do fitka začíná být vidět (nebojte, pořád funím jako prase a vypadám jak zadek paviána). Jenže po miliónech hodinách v práci už jsem na to neměla sílu. Hold jsem asi jediná, kdo nepracuje "pouze" 8 hodin. I když údajně i já mám předepsanou osmihodinovku :D

Ale nevadí, po dni trápení je přeci nejlepší relax doma v pohodlí domova. Ale co čert nechtěl, sousedovic děti jsou opět v plné palbě. Ta milá dítka, která si dennodenně hraji na mučírnu spojenou s tělocvičnou.

Takže teď se snažím pro vás sesmolit článek o tom, jaký jsem měla den blbec. Dávám si k tomu cidera a uvažuji o sušence s čokoládou a velkou vrstvou nutely. Protože cukr je prostě nejlepší kamarád (ano výzva bez cukru šla do kopru). Jo pondělí, opět si mě přesvědčil o tom, jaký dokážeš byt parchant. Doufám, že si rád :D

A co váš začátek nového týdne? Doufám že byl lepší než ten můj :D